Konečně jsem se dostal k aktualizaci. No, čím začít. Co mi udělalo radost, byl návrat Cihličky do sestavy. Poslední hráč, který se nám letos ještě neukázal, je Romča. Doufám, že hned při první možné příležitosti to napraví.
K zápasu jako takovému, čekal nás tým SK NEŠKRTNEM SI, který známe již z loňského ročníku. Jestli se nepletu, tak letos přibral několik borců z Bobrů a taky jednu slečnu. Už to vypadalo, že si v prvním poločase neškrtne ani jeden z týmů. Ale nakonec se nám podařilo ještě před poločasovou sirénou aspoň jednou skórovat a mít tak větší klid do druhé části. Ono prohrávat proti papírově slabším soupeřům není nic příjemného a několikrát se nám to už potvrdilo.
O to větší radost vnesl do našich řad parádní vstup do druhé půlky, kdy se naše útoky střídali, skoro pokaždé jen po vstřelených gólech a tak za několik prvních střídání náskok značně narostl. Podle jednoho nestranného diváka z tribuny (borec z Blue Management a brankář FBC Liberec Ivan Ponomarev J) jsme soupeři nepučili míček. I když minimálně jednou ho měli a to v situaci, kdy zoufalý pokus z nulového úhlu propadnul Rakimu na první tyči. Jak se říká o tom unaveném štěstí, co i na vola sedne. J Béďo nic ve zlém. J
Konečný výsledek 7:1 byl velice příjemný a ukázal, že potenciál by tu byl. Teď už ho jen zúročit i v dalších zápasech.
Tak hurá 7. 1. Na La Vivu!!!